1 VSPH 523/2015
KSLB 76 INS 2150/2010
Jak dovodil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. 29 NSCR 32/2011, ze dne 28. 3. 2012, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 112/2012, nabyl-li dlužník vlastnické právo k věci zatížené zástavním právem až v průběhu insolvenčního řízení, v době po marném uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek (a ustanoveními o možných změnách pořadí přihlášených pohledávek), neznamená to, že by věřitel, který svou pohledávku řádně a včas přihlásil, byl bez dalšího zbaven práva dovolat se zajištění.
Insolvenční soud je povinen takového věřitele vyzvat, aby v (procesní) lhůtě k tomu určené sdělil, zda uplatňuje právo na uspokojení ze zajištění a poučit jej, že po marném uplynutí určené lhůty bude mít za to, že právo na uspokojení pohledávky ze zajištění neuplatnil. Stejný přístup musí dle odvolacího soudu platit i za situace, kdy v průběhu insolvenčního řízení insolvenční správce úspěšně v režimu § 235 a násl. IZ odporuje platnému dlužníkovu úkonu a teprve na základě pravomocného soudního rozhodnutí v incidenčním sporu vyvolaném správcovou odpůrčí žalobou se příslušná věc zapíše do soupisu majetkové podstaty a následně v insolvenčním řízení zpeněží.