Mgr. Rostislav Krhut: K návrhu novely insolvenčního zákona
Jako snad všechny dřívější novely, i tato má své označení – rychlonovela. Toto označení vyplývá z faktu, že resort spravedlnosti se zavázal připravit novelu v legislativně krátkém čase. Tato skutečnost se na návrhu projevila dvojím způsobem.
Novela předně nemá ambici reagovat na všechny zaznamenávané problémy nebo dokonce koncepčně rozvíjet insolvenční řízení (např. rozvolněním ekonomických parametrů oddlužení). Naopak, novela je selektivní a zamýšlí řešit jen některé otázky. Z mého pohledu soudce a místopředsedy soudu prvého stupně je zásadní, že mezi tyto otázky patří též otázka trvalého přetížení insolvenčních soudů, přičemž zjednodušení procesních postupů je zřejmě jediná reálná možnost, jak alespoň udržet současný stav plynulosti a nezřídka již spíše neplynulosti insolvenčního řízení.
Proto považuji za správné, že novela např. upouští od obligatorního konání přezkumného jednání a schůze věřitelů v oddlužení , kodifikuje současnou praxi, kdy distribuční tabulku v oddlužení neupravuje soud, ale správce, a též upouští v případě neúspěchu oddlužení od nutnosti vést zbytečné prázdné konkursy bez majetku. Rovněž je rozumné pokračovat ve standardizaci a elektronizaci procesů insolvenčního řízení.
Mezi další otázky řešené rychlonovelou patří otázky šikanózních věřitelských návrhů a zamezení možnosti na oddlužení bezdůvodně vydělávat. U věřitelských návrhů je velkou navrhovanou změnou podstatné omezení možnosti podávat věřitelské návrhy jen na případy, kdy má věřitel pohledávku vykonatelnou, uznanou nebo o ni řádně účtuje. Jde o posun k slovenské úpravě, která však není hodnocena jako příliš efektivní. Je nutné zvažovat, zda případným přijetím novely sice jeden problém vyřešíme, ale další – absenci relativně rychlé možnosti vytlačit osobu v úpadku, jakéhosi šiřitele úpadkové infekce, z trhu - nevytvoříme. Další dost zásadní koncepční změnou je zavedení předběžného posouzení věřitelského návrhu. Proti principu okamžitého zveřejnění každého insolvenčního návrhu spojeného s vyvoláním účinků zahájení insolvenčního návrhu dlouhodobě existovala opozice, požadující zveřejňování v insolvenčním rejstříku až od rozhodnutí o úpadku. Jsem velmi rád, že novela tímto směrem nejde a předběžné posuzování považuji za ještě přijatelný kompromis, kdy zpoždění o jeden den není tak kritické.
Pokud jde o „oddlužovací byznys“, praxe ukázala na dva velké problémy. Prvním je sepisovaní insolvenčních návrhů samozvanými sepisovateli, a to za nepřiměřené částky (někdy až 20 000 – 40 000 Kč) při absenci řádného poučení dlužníků. Dlužníci potom vstupují do oddlužení vedení vidinou, že vydělají na tom, že splatí jen 30% svých dluhů, a místo toho zjistí, že bude zpeněžována jejich nemovitost. Lékem má být omezení sepisování návrhů na kvalifikované sepisovatele a hlavně zásadně sepisování návrhů zdarma s tím, že pevně stanovená odměna se uhradí až v průběhu insolvenčního řízení coby zapodstatová pohledávky.
Ještě větší problém nastolil postoj některých insolvenčních správců, kteří zřídili kvanta provozoven ve zjevení snaze navýšit násobně počet přidělených věcí (což se jim až v 8 násobné míře zdařilo) a tak své příjmy. Činnost insolvenčního správce není a nemůže být podnikáním, správce je osobou vykonávající veřejnou moc, a to sice za úplatu, nikoliv však pro ni; jak plyne z ust. § 36 odst. 1 IZ správce musí konat i proti svým ekonomickým zájmům, je-li to ve společném zájmu všech věřitelů. Kombinace přidělování věcí správcům kolovací metodou a možnosti být ustanoven podle provozovny se tedy neosvědčila a novela zamýšlí řešit tento problém změnou způsobu určování tak, že správci budou určování podle sídel, přičemž kolování má probíhat i u oddlužení v rámci celého územního obvodu daného insolvenčního soudu. Zvolený způsob řešení problému nepovažuji za ideální, leč je nejspíše vynucen okolnostmi, na rozdíl od obvodu Krajského soudu v Ostravě jsou v obvodech jiných insolvenčních soudů okresy, ve kterých nesídlí dostatečný počet správců. Kolegium insolvenčních místopředsedů každopádně navrhuje alespoň respektovat územní obvody poboček insolvenčních soudů a tak zmenšit obvody působení jednotlivých správců a tím zkrátit dojížděcí vzdálenost mezi správcem a dlužníkem.
Kromě selektivnosti řešených otázek je druhým důsledkem krátkého času na přípravu nedostatek času na podrobnou debatu (k čemuž též nepochybně přispělo rozpuštění skupiny S22, čehož osobně želím a považuji to za krok zpět – jiná věc je ale, že je nezpochybnitelným právem ministra rozhodnout se, jaké chce či nechce mít poradní orgány) i na vyladění formální stránky textu. Doufám však, že tyto deficity budou odstraněny v probíhajícím připomínkovém řízení a novela bude přijata, přičemž zejména ve vztahu k zjednodušení oddlužení je její přijetí v podstatě kritickou nutností.
Mgr. Rostislav Krhut, místopředseda Krajského soudu v Ostravě